ALEŠ NAJBRT  

Česká republika

*1962 Praha. Studia: Střední průmyslová škola grafická, Praha (1977–1981); ateliér knižní grafiky a písma, Vysoká škola uměleckoprůmyslová, Praha (1982-1988). Zaměření: art director; grafický design, typografie, kaligrafie. Členství v odborných organizacích: TDC Praha Ceny na výstavách grafického designu: Cena Design centra ČR (společně s P.Benešem a P.Lvem) 15. Bienále Brno 1992, Cena Nejkrásnější knihy 1996, Velká cena 17. Bienále Brno 1996, Cena Type Directors Club Annual, Tokio 1997, Cena Design centra ČR 1997
 


Veselé tváře

Chci mluvit o designu, to je velmi seriózní téma, nebo typografie, naprosto závažná věc. Zvlášť, když se dělá špatně. Mluvíme o komunikaci, vizuální komunikaci. Předávání informací, zprostředkovávání idejí, to je třeba dělat odpovědně, tvářit se vážně, nedělat si z toho v žádném případě legraci, přemýšlet o designu. Jsme jenom prostředníky nebo něco skutečně vytváříme? Máme se vůbec do toho procesu míchat? Co vlastně je v naší moci? Máme právo něco ovlivňovat? A koho vlastně? Všechny ty koukače, chodce, ignoranty, návštěvníky, konzumenty. Vnímají to vůbec? Můžeme něco změnit? Určitě ano. Pokud přijmeme alespoň tu roli prostředníků. Tady v Čechách je ještě mnoho věcí naruby. Nervozita, agrese, zlomyslnost, závist. Jsme raději vážní, přísní a velmi, velmi konzervativní. To je pro nás zásadní zpráva. S tím je třeba něco dělat. Je třeba se smát. Být veselý. Pojďme si komplikovat život změnou. Samozřejmě, všechno už je v designu vymyšlené. Ale my máme co měnit. Pocity, nálady, atmosféry. Vytvářet určitou harmonii. Buďme prostředníky radosti. Já myslím, že musíme lidem vnucovat inteligenci, prostřednictvím naší práce. Na tu je třeba se spoléhat. Inteligentní radost nebo inteligentní smích. Ukážu vám několik příkladů, možností, jaké signály můžeme vysílat. Toto je základní tvář. A vidíte, to už je jeho milý úsměv. Chce, aby ho měli lidé rádi. Tenhle zase neví, jak se tvářit, aby ho měli lidé rádi. Ovšem ano, ten si je jistý, že ho mají lidé rádi. A to je překvapená tvář. Ale nakonec také končí úsměvem. Ten se velmi dobře baví. Ten taky, ale ještě chce u toho dobře vypadat. Tak ten se nesměje - ten smíchy spíš řve. Tady si nejsem úplně jistý, jestli se jedná o smích nebo o pláč. Tady důvod ke smíchu určitě je, ale bohužel - on nám nerozumí. Tady už k smíchu není vůbec nic. Pro takového člověka pracujeme především. To je náš klient. Schvalovatel naší práce, změníme ho. Uděláme ho šťastnějším. Dáme před něho na chvíli zrcadlo a ukážeme mu pár příkladů, co s tím. To jsou ukázky některých prací, buď mých anebo našeho studia z různého období. Tato první ukázka, to je motiv prvního CD pro skupinu Vltava, jakýsi „keep smiling“, skupina Vltava po tomto prvním CD zjistila, že by ráda používala úsměv jako jakýsi základní symbol pro jejich další práci a další image, takže na dalších CD a plakátech jsme pracovali dále s tímto úsměvem a on se vyvíjel. Tady už to není tak jednoznačný smích. Tady je to velmi specielní smích a tady to už je vysloveně bez legrace. Šest obličejů, šest členů skupiny a trochu tvrdší hudby. To je pokračování. Remix. Tady jsou dvě tváře - zajíce a kozy, protože to je remix písně Zajíc a koza skupiny Vltava. To jsou tváře dívek celého světa. Toto je plakát pro film Šeptej z roku 1996, 100% úsměv. Tak to je trochu nedopatření. To je z doby, kdy jsme se moc nesmáli, přestože tato tvář se směje, je to plakát z roku 1989 pro skupinu Tvrdohlaví. Ten plakát byl jakousi reminiscencí plakátu Špálova pro skupinu Tvrdošíjní a ten smích je trochu agresivní, protože je to smích proti tehdejšímu režimu. My jsme se snažili smát i v té době, alespoň trochu. Možná křečovitě. Toto je nostalgická vzpomínka na komunistická 70. a 80. léta - Hvězda padá dolů. To byl plakát pro divadla Pražské pětky, pro jejich vystoupení ve Vídni, pro malý festival ve Vídni. Toto je logo sportovního klubu divadla Sklep. Sklepoští Sršáni. A myslím, že tady je na místě trocha zdravé agresivity. Tady hokejista v plné kráse. A teď vám chci ukázat trochu odlišnou věc. To je práce našeho studia pro Český Telecom. My jsme na této zakázce spolupracovali se studiem Dumbar, které byla supervisorem tohoto projektu a s agenturou CID s Michalem Rychtrem. Bohužel, pracovali jsme na tomto projektu dva roky, ale v poslední fázi, těsně před implementací tohoto projektu, vedení společnosti se rozhodlo neschválit tento nápad, tento corporate design a tím pádem je to něco, co jsme zatím nemohli ukázat, takže je to vlastně poprvé, kdy to ukážu v několika ukázkách a řeknu k tomu pár slov. My jsme se snažili vytvořit velmi jednoduché logo, jak vidíte, to je T. T jako Telecom a my jsme udělali jenom takovou jednoduchou věc, přidali jsme ústa, přidali jsme úsměv a vytvořili jsme logo. Logo pro trochu jinou atmosféru, než která tady dříve panovala. Logo pro mnohem pozitivnější náladu, protože jsme si uvědomili, že dělat logo pro tak velkou firmu, jejíž dopad je, co se týká designu, corporate designu, velmi zásadní a přemýšleli jsme o tom, co je důležité a pochopili jsme, že důležité a možná také moderní dá se říct, je to, aby design možná podvědomě ovlivňoval atmosféry, pocity lidí, nálady. Protože samozřejmě s logem Telecom se setkávají, corporate designem se lidé setkávají denně ve městech, možná pětkrát, možná desetkrát - velmi často. Já si troufám říct, že to i určitým způsobem ovlivňuje životní prostředí ve městě. Uvědomili jsme si, že ta práce je velmi odpovědná záležitost a byl jsem rád, že se podařilo v té první fázi schválit toto logo. Tady je vidět celé. Teď vám ukážu jenom pár ukázek užití tohoto loga. Toto byl manuál, který byl vytvořen třídílný pro corporate design. Vidíte, že užití loga potom má další vizuální prvky a používá je poměrně přísným způsobem, ale my jsme se snažili, přestože to musí být přísné, aby to skutečně mohla používat různá grafická studia a další spolupracovníci Telecomu, tak jsme zároveň chtěli, aby to bylo otevřené, aby to působilo velmi svobodně, hravě, a aby byla možnost další práce s tím, ale zároveň ta pravidla, přestože to z toho není úplně zřejmé, jsou velmi striktní v používání vizuální prvků. My jsme se samozřejmě snažili, aby i manuál byl udělán humanisticky, to znamená, že na předělových stranách k manuálu jsou fotografie lidí různých věků a především různých skupin, které žijí v České republice, tzn., že jsou tam Rómové, Vietnamci, kterých je v ČR poměrně hodně. Starší, mladší lidé. Zde vidíte Rómku. Tady jsou některé ukázky z manuálu. Dopisní papír a tady jsou další ukázky. Toto je konkrétně Report. Je pro určité zprávy, které se posílají dál, takže by to mělo vypadat trochu atraktivněji. Toto je ukázka nosičů CD, disketa, papírna, dárky, oblečení pro techniky, auta, která jsme považovali za velmi zásadní. Toto jsou telefonní budky. To je jedna z verzí použití vizuálního stylu, protože ta se potom změnila. Možná to bude docela zajímavé říct, protože se udělal sociologický průzkum a bylo mnoho názorů, že použití toho symbolu - T s úsměvem bez uzavření do kruhu vzbuzuje v lidech pocit, že to je srp a kladivo. Z toho důvodu klient okamžitě zastavil práci a museli jsme se pokusit vytvořit určitou změnu, takže toto je jedna z ukázek prvního návrhu použití vizuálního stylu. To je použití logo typu na domě v noci, opět na zdi budovy. Základ informačního systému. Co se týče těch ukázek, jsou to většinou pohledy přímo do tváře. Intenzivně, co nejjednodušeji, protože jednoduchost umožňuje různé výklady. To si myslím, že je dobře. Samozřejmě záleží na zkušenosti každého z nás, co známe, co umíme, kde žijeme, s kým se smějeme, jak nám to pálí. Jednoduše, přesně, mnohoznačně. Ukážu vám ještě jeden projekt, který jsme realizovali společně se Zuzanou Lednickou a dalšími členy našeho studia, Pavlem Lvem a dalšími pro francouzskou pojišťovací společnost Score, byla to výroční zpráva, ilustrace pro výroční zprávu a design pro jejich výroční zprávu. Tentokrát neděláme žádné „ksichty“, ale snažíme se spíše klamat tělem, jednoduchým tělem. My jsme se snažili pracovat s otevřenou, jednoznačnou barevností, jednoduchou typografií. Tady vidíte jednu dvoustranu z té výroční zprávy. Ukážu vám některé z ilustrací. My jsme dostali témata od společnosti Score - témata jsme si tedy nevymýšleli, měli jsme jich asi deset daných povinně a ze zbylých deseti jsme si mohli vybrat asi pět, která se nám líbila nebo hodila do celého konceptu. Nám se většina témat líbila z toho důvodu, že to jsou většinou otázky mezilidských vztahů a takové základní věci, nebylo tam příliš odborných věcí, i když se tam samozřejmě v některých případech jedná o témata, která jsou specielní pro velké firmy, ale my jsme se snažili i tato témata v tom minimalistickém pojetí vyjádřit někdy s určitým nadhledem a v některých případech to téma trochu shodit, protože se nám zdálo například příliš zbytečně závažné, já vám teď ukážu několik ukázek. Toto bylo téma Důvěra, Konstrukce, Risk, Růst (samozřejmě ekonomický), Vesmír, Pojištění (specielní téma pro společnost Score), Partnerství, Zranění, Komunikace, Právo, Živelné katastrofy, Transport, Peníze, Život. Tady je vedení celé společnosti Score. Je to veliká společnost, která má velikou budovu ve čtvrti Defense v Paříži a mnoho poboček po celém světě. Zde vidíte nejvyšší vedení. Protože nám bylo umožněno připravit výstavu díky společnosti Score v Praze, ve Francouzském Kulturním Institutu, kde jsme mohli představit svojí práci, tak jsme se rozhodli pokračovat v tomto projektu a rozšířit sérií ilustrací, minimalistických ilustrací o další komiksy, krátké vtipy, animace a ty jsme připravili pro tu výstavu a výstava byla nakonec pořád pouze v této tématice, tzn. pořád to byl Score, respektive pořád náš jednoduchý hrdina. Tady vidíte vstup do výstavy je tam sice napsáno Aleš Najbrt, ale jak říkám, je to práce všech lidí našeho studia, nás je momentálně ve studiu osm, v té době nás bylo sedm. Toto je pohled do expozice - vytvořili jsme ilustrace formátu B1 100x70 pro výstavu. Toto je kavárna, která je součástí Francouzského Kulturního Institutu a tam jsme dali tento jednoduchý vtip. Jmenuje se to Moře - člověk, vstupující do vody. Tady to je nápad Zuzany - vytvořit takové komiksy, já jsem dal impuls, ale ona měla nápad udělat její pracovní den a nakonec jsme udělali i můj pracovní den, je to vidět i na naší malé výstavě, která je v Design centru, takže pro některé je to možná opakování, ale přesto vám to ukáži. Já jsem říkal na vernisáži, že tady je jediná věc, která už dneska není pravda - že Zuzana nejezdí do práce tramvají, ale autem. To je můj den. Tento komiks se jmenuje Generace. Je to takový generační koloběh, který byl potom využit pro jednu animaci. Tento komiks se jmenuje Výlet. Toto jsou zástupci nejslavnějších dvou pražských fotbalových mužstev - Sparty a Slavie. Možná, že by to mohl být náš příspěvek, aby na sebe nebyli tak zlí a vůči sobě tak zavilí. Toto je plakát pro holandskou performenskou skupinu Thomas a Ruhler. Tentokrát ve světle reflektorů. To je další pokračování tohoto projektu. My jsme dostali příležitost vystavovat společně s designerskou skupinou Olgoj Chorchoj v New Yorku, a protože jejich práce jsou velmi jednoduché a ty, které tam vystavovali byly buď černé nebo stříbrné nebo bílé, tak jsme se rozhodli pro tu výstavu připravit monumentální ilustrace pouze v černo-bílo-stříbrné, v stříbrných verzích, v té podobě je to možné vidět i na naší výstavě tady. Chtěli jsme pokračovat trochu dál, rozvinout ten nápad, začalo se nám to zdát trochu nudné, ten panáček. Napadlo nás vytvořit z té původní hlavy ústa, pusu a přidělat mu takovou větší, zbytnělou hlavu a zároveň (toto je konkrétně pozvánka na tu výstavu) opět vytvořit jakousi animaci, už pouze této tváře, takže vidíte, že když se pusa zvětšuje, tak se oči zmenšují, jak ta tvář křičí. Zároveň jsme vytvořili takové plastické verze našich panáčků. Bylo to pro nás poměrně finančně náročné, tak jsme vytvořili pouze dva a ten původní námět Risk jsme přejmenovali na Smrt a vystavovali jsme to jako Život a Smrt. Toto je pohled do přípravy výstavy, to je část expozice. To je Zuzana. Toto je závěrečná ukázka - pozvánka na naší výstavu, kterou máme tady v Brně. Děkuji vám za pozornost.