TADEUSZ PIECHURA  

Polsko

*1948 Łódź. Studoval na státní škole výtvarných umění v Lodži. Je členem Art Directors Club v New Yorku. Získal tato ocenění: Golden Bee Award, Moscow Biennale, 1996; Silver Medal, Toyama Trienniale, 1997; Special Award of Academy of Grafic Design, Moscow, 1998; 4 Golden Bee Awards, Moscow Biennale, 1998; 2 Gold Medals, Creativity 28, Cincinnati, 1998; Silver Medal, New York ADC, 1999.
 


Mezi plakátem a instalací

Můj první plakát byl vyroben v 70. letech. To bylo období konceptualismu – trend v umění, kterým jsem byl fascinován. V té době na Akademii výtvarných umění v Lodži, kde jsem studoval, fakulta grafického designu neexistovala.

Moje dva první plakáty formátu B1 byly vytištěny tiskařskou technologií z lina a potom jsem je sám vylepil na ulicích v centru Lodže. Tyto dva plakáty měly některé vzájemné znaky: bílý papír na pozadí a žádná typografie. Tento plakát představoval pouze červenou šipku, určující směr (plakát sloužil jako pouliční orientační znak). Druhý měl v pravém horním rohu umístěnou černou značku nekonečnosti. Toto byly moje první kroky v použití plakátu pro umělecké účely. Moje následná zakázka byla série pěti oboustranných plakátů, zvaných Chromatopsie. Na jedné straně měla série pět různých barev: zelenou, žlutou, modrou, bílou a červenou. Na druhé straně, diagonálně, titulek “NE ČERVENÉ” (jenom červené plakáty neměly tento titulek). Plakáty byly vytištěny v Gdaňsku v roce 1972 na Mezinárodním festivalu studentů uměleckých škol z Baltských zemí.

Po celou dobu jsem chtěl opustit standartní formát B1 a na začátku 80. let byly vyrobeny čtvercové plakáty: “100 let cyklistiky v Lodži”, “Umělecké putování”. Později trojúhelníkové plakáty “Jugoslávský konstruktivismus” a “Úhly a polygony”. Také jsem vyrobil několik oboustranných plakátů: divadelní plakát “Na otevřeném moři”, plakát pro výstavu “Památce Janusze Wiktorowského”. První plakát ve formě instalace byl navrhnut v roce 1985. Byla to série plakátů pro účely tří výstav textilních uměleckých prací Lidie Cankové. Plakát se skládal ze čtyř pruhů papíru (pokřivených a vetkávaných). Na každé následující výstavě byl plakát pootočen o 90°. V roce 1992 jsem vytvořil plakát pro Muzeum umění v Lodži k výstavě “Carel Visser – Objekty, sochy, instalace”. Plakát se skládal ze dvou listů papíru formátu B1 s ořezanými a přeloženými částmi plakátu a text byl umístěn volně na přiloženém kusu papíru. Takto byl vytvořen další plakát – z kombinace dvou oddělených kusů papíru instalačního charakteru. Rok 1993 byl pokračováním kombinovaných plakátů. Stejně byly vytvořeny plakáty “PAX”, “AIDS”, “Macbeth” a “Ultraplakát” a “Konstukce v procesu IV.”. “Ultraplakát” se skládá ze dvou oddělených kusů papíru přehnutých v určitém úhlu, což dává možnost vyrobit přes dvacet různých verzí plakátu. “Konstrukce v procesu IV” se skládá ze dvou B1 kusů papíru a variabilně komponovatelných trianglů se jmény umělců, zúčastněných na výstavě. Tento plakát byl také inspirací pro vytvoření prostorové formy pískového skla z Perspexu o výšce 240 cm.

V roce 1995 jsem tvořil jazzové plakáty. Plakát “Velká cena milovníků jazzové hudby 94” byl vytvořen ve dvou verzích. K černému (vzájemnému) obdélníku s typografií jsem připojil dva trojúhelníky chromoluxu oříznuté diagonálně na listu B1. Na prvním plakátu byl trojúhelník černý a bílý, na druhém stříbrný a zlatý. Plakát “Mezinárodní jazzový festivalu” tvoří fragment oktávové klávesnice piana, ke kterému jsem připojil pět polotónových kláves. Volné černé klávesy dávají možnost vytvořit jakékoli uspořádání na konkrétním plakátu. Plakát, inzerující košile “Wolczanka S. A. – Styl, Elegance, Komfort, Dokonalost”, se skládá ze dvou oboustranných plakátů. První plakát je černobílý – “Styl a Elegance”. Druhý, šedý a bílý – “Komfort a Dokonalost”. Čtyři plakáty – košile, umístěné ve formě vějíře a představeny oboustranně. Sérii dvou plakátů “Polaroid”, černobílý a barevný, tvoří forma, vyřezaná z papíru, vsazená dospod. Plakát ukazuje otevřenou práci a zmenšující se prvky ve formě čtverců, charakteristických pro Polaroid. Poslední, nejmenší prvek je podobný standartní velikosti fotografie Polaroidu.

V roce 1996 jsem vytvořil typografický plakát pro výstvu “Kancelář budoucnosti – Vitra Design Museum”. Základní plakát se skládal ze dvou, kombinovaných formátů B1. Jedna část je černá a druhá šedá. Tyto dvě části tvoří dvacet různých verzí plakátu. 21. verzí je billboard, představující kancelář budoucnosti, 21. století, navrženou ze stejných černých a šedých plakátů, umístěných na černém pozadí.

V roce 1998 jsem vytvořil dva oboustranné plakáty. První je určen pro 120. výročí narození a 65. výročí úmrtí Kazimira Maleviče. Druhý se vztahuje k 50. výročí a 100. výročí Státního filmu, Televize a Divadelní akademie v Lodži.

Na konci roku 1999 jsem navrhl sérií tří plakátů ”Polsko”, “Evropa”, “Svět”. Konkrétní plakáty se skládaly ze dvou čtvercových polí. Tyto tři plakáty v kombinaci tvoří síť kostek, které později vytváří prostorovou postavu.

Na začátku roku 2000 jsem vytvořil několik nových plakátů. Jedním z posledních je divadelní plakát “Čekání na Godota”. Skládá se ze dvou horizontálních formátů s vnějšími vertikálními řezy, které dávají možnost plakát nekonečně kombinovat. Plakát může být také představen ve formě cylindru.

Moje další plakáty mohou také sloužit na sloupech, stolech a na různých místech, určených pro plakáty. Ale mým základním problémem a zároveň cílem je představit nestandartní plakáty na mezinárodních výstavách, které jsou příliš limitovány. Omezení se nejčastěji týkají velikosti plakátů, rozsahu výstavní plochy nebo série plakátů. A vyjmutím jednoho nebo dvou plakátů ze série, obsahující čtyři nebo pět plakátů, se situace neřeší. Dělení série, která je integrovaným celkem není zájmem autora. Dosud pouze dvě mezinárodní výstavy v Moskvě a Trnavě nemají žádná omezení forem plakátů. Pevně věřím, že zrušení takových omezení na ostatních mezinárodních výstavách by vytvořilo lepší svobodu tvorby a hledání “nějakých jiných plakátových forem” – plakátů 21. století.